20. oddíl Ginkgo

Historie oddílu

Náš příběh začal 1. 2. 1990, kdy se na pozvání Sardinky (Martina Ehrlicha), Swámího(Tomáše Aubrechta) a Berana (Tomáše Fabera) sešlo v tehdejší provizorní kanceláři OF 14 kluků. Byla to pohnutá doba a slovo skauting znělo ohromně moderně. Oddíl se rychle rozrůstal. Založili jsme tři družiny: Tábor 1990 LíčovMedvědy, Racky a Rysy. Získali jsme klubovnu v klášteře (Piaristiké nám.), v místnosti, kde je dnes společenský sál. První tábor, na Líčově u Kaplice, pro nás, kteří jsme za půl roku zhltli všechny dostupné Foglarovky, vlastně ani nebyl ničím novým. A přesto až tam jsme pochopili, o čem ten skauting vlastně bude.

 

Ale spletli jsme se! Vedení přišlo na jaře roku 1991 s tím, že má pro nás ohromné překvapení. Nu což, vzali jsme neuměle sbalené usárny a vyrazili autobusem do Leopoldova a odtud do nedávného hraničního pásma směrem na Pohoří na Šumavě. Překvapení na sebe nenechalo dlouho čekat. Začalo sněžit. Byl začátek května! I ti z nás, kteří jeli v kraťasech (Chřestýš - Tomáš Volný), věděli, že vůdcové původně mysleli něco jiného. Tím pravým překvapením byla louka nádherně zasazená do širokého údolí na břehu Pohořského potoka mezi lesy aSkautsky slib pastvinami. Dokonce tu prý snad kdysi býval rybník! Náš druhý tábor jsme strávili tam. Stavěli jsme si ho poprvé sami na zelené louce a bylo to znát. Jenom vykopat sklep trvalo Puchymu (Josef Štráfelda), Sirkovi (Jiří Svoboda) a Krtkovi (Jiří Smolek) celý týden. Naštěstí jsme měli s sebou Mecha (Bořivoj Aubrecht), který nám ve všem výrazně radil a pomáhal. Jo a Pohoří si taky nezadalo. Celé tři neděle dávalo jasně najevo, že ten sníh na jaře nebyl ničím neobyčejným. Pršelo, pršelo a pršelo. Možná až tady mnozí z nás pochopili, co ten skauting vlastně je. Tábor jsme proto nazvali Tábor Pravdy.

 

Poprava - Pohoří 1991 V roce 1992 jsme vzali s sebou na tábor pár švýcarských skautů. No, něco kolem sto dvaceti. To bylo teda dílo! Nakonec jsme všichni rádi, že skautujeme v Čechách, a to i přes Mechovu rozcvičku kdy jsme brodili řádně rozvodněný Pohořský potok. Kdo tam byl, nezapomene! Kdybyste měli náhodou někdy pokušení udělat oddíl elitním tak, že vyhodíte ty neelitní, nedělejte to. Následky tzv. "velkého síta", se kterým přišlo vedení na podzim toho roku, bude pociťovat oddíl ještě několik let.
 

Pohoří jsme si zamilovali. Vyrážíme tam i na víkendové výpravy a i přes drsnost "pohořského kraje" se znovu těšíme. Nikomu už nevadí, že naše tee-pee, přezdívaná sprchy, pravděpodobně zapomněl někdo při výrobě naimpregnovat. I v roce 1993 spadlo v kritické oblasti podle fundovaných odhadů kolem 3 000 mm srážek a to jenom během našeho třínedělního tábora! Ale jsme skauti, ne? Rybník je letos už opraven a napuštěn. Začínáme přemýšlet o tom, že bychom mohli na Pohoří postavit srub.

 

Nase taboriste na PohoriJe nás ale stále méně a méně. V roce 1994 vyráží na tábor jenom osm členů a čtyři vedoucí. Po táboře prožívá oddíl nejtěžší krizi, do které se kdy dostal. Zcela vážně uvažujeme o jeho rozpuštění. Nakonec jsme si ale řekli, že to přece můžeme udělat vždycky a že horší to už nebude a jdeme do toho znova. Ze začátku neexistují družiny, jsou jen oddílovky jednou do týdne a něco výprav.

Začátkem roku 1995 už znovu máme tři družiny, jen místo Racků vznikli Bobři. Dlouhodobá hra "Cesta k Bílému stromu" na motivy Tolkienova příběhu začíná již na jaře a zrcadlí se v ní naše tehdejší posedlost Dračím Doupětem a vším kolem toho. Ten rok nikdo nikoho neoslovil jinak než "Karle". Nebyla to ani nadávka, ani lichotka. Prostě podle situace. Možná jsme byli tenkrát blázni, ale do tábora máme 23 členů oddílu! Jsme nadšení a od září jedeme dokonce na čtyři družiny a hned zahajujeme dlouhodobku.1996

Víme moc dobře, že ten tábor byl poslední na Pohoří. Ochranáři nás tam v roce 1996 již nepustí. Nevíme kam jet, nakonec se rozhodneme pro nejtvrdší variantu - vyrazíme na puťák! Kromě Čochtana všech dvacet členů oddílu přešlo celou Šumavu až na Pohoří (250 Km). Tam na obvyklém místě děláme slibový oheň a vzpomínáme. Duo Vrtiška - Horáček na paní Klofáčovou, u které jsme bydleli ve Frymburku, ostatní na minulé tábory. No nic, Pohoří zůstane pro nás navždy legendou.

Rok 1997 byl plný novot. Poprvé jsme vyrazili na vícedenní výpravu na kolech, poprvé se konal střediskový fotbalový turnaj, poprvé jsme si zahráli dlouhodobku z budoucnosti a poprvé jsme vyrazili na půjčené tábořiště na Všeměřické lomy. Na podzim vyrážíme poprvé na kolech s rodiči a hrajeme poprvé střediskové Vyzvědače.

 

Během tábora na Všemeřických lomech jsme našli poblíž Rožmitálu na Šumavě poměrně dobré místo na tábor. Na jaře roku 1998 se tam vyrážíme podívat při jarní vícedenní výpravě na kolech na Nažidla. Když tlačíme kola zpátky do kopce, nikdo vedoucím nevěří, že tady skutečně budeme mít tábor. Vždyť se tam ani nedá zajet autem! Jo správnej skaut je hotovej kouzelník a nejenže na této louce máme tábor, ale dokonce zde vyšviháváme zbrusuFoto pred branou tabora Tumultus Gallicus 1999 novou dřevěnou kuchyni a jídelnu. Tedy ve spolupráci s 52. dívčím oddílem z Prahy - Origami. Na podzimních prázdninách se nám stala jedna nepříjemná událost. Zatímco jsme byli na celodenní výpravě, někdo nám totálně vykradl srub! Naštěstí se po celonočním detektivním pátrání ukázalo, že "zloději" byli jen naši roveři.

 

Hned z jara roku 1999 nás zmrazila zpráva, že spadnul kostel na Pohoří! Uvědomujeme si, že jsme tam už hezkých pár let nebyli. Tábor stavíme toho roku do tvaru keltského opida, dokonce zde máme i slepici. Celý tábor jíme v zásadě jenom kabanos a tak pod názvem Tumultus Gallicus se skrývá něco jiného, než by znalý latiník očekával. Stejně jako loni se totiž projevil tajemný "Rožmitálský syndrom", který sužuje většinu tábora. Nejvíce však Mustafu (Jan Ehrlich).

 

Vstupní rok do nového milénia je pro oddíl znovu zlomový. Na jaře vzniká přidružená družina Racků v nedaleké obci Hluboká nad Vltavou, které vede Lennon (Tomáš Král). Na tábor se jede neobvykle první týden na kola (jen starší 12 let) a potom na čtrnáct dnů na stálý tábor na Rožmitál. Akci kola hodnotí i pamětníci jako nejlepší v historii oddílu! Jen Mustafa by měl pravděpodobně nějaké připomínky, protože jak říká nová sloka oddílové písně: "...zatáčku však nevybral, loket si tam roztřískal." Na podzim vznikají dvě družiny vlčat pod vedením Davida Holého. Je spousta plánů.... No, uvidíme.

Kaple - taborova stavbaRok 2000 byl dalším přelomovým rokem v historii oddílu. Bohužel jsou problémy s Racky na Hluboké (docházka, nováčkovská zkouška, vztah k oddílu), ale nevzdáváme to a do budoucna počítáme se založením druhé družiny. Z těch by měl časem vzniknout zcela nový oddíl. Vlčata se mají po vlažném začátku čile k světu pod vedením Davida (akéla), Barboše a Padyho. Plánují se společné akce se skauty. Uskutečnila se změna ve vedení oddílu (tři činovníci si na jaře splnili vůdcovské zkoušky) a hlavně oddílových rad. Ty se teď plánují dopředu a začíná vycházet Strom Ginkga (obdoba Listu Ginkga, ale pro vedení). Krom toho oddílová rada podniká dvě vlastní výpravy. Začínáme nosit zase funkční označení, plníme si odborky, kupujeme Tee-Pee, půjčujeme si poprvé lodě, děláme nové podsady, spouštíme oddílové internetové stránky a oslavili jsme první splněný 1. stupeň.

V roce 2001 nás nejvíce trápí Hluboká. Docházka klesá a zůstávají jen 2 členové, kteří dojíždí do Budějovic. Počítáme s druhým pokusem a plánujeme nabrat trochu mladší kluky. Všechno nám vynahrazují naše vlčata, kterým se prostě daří. Ve vedení oddílu úspěšně nahradil Křika Bucker. Tři činovníci složili čekatelské zkoušky a Padyho nahradil ve vlčatech Komisař. Další pozitivní zprávou je to, že naše lodě si na sebe vydělaly a vesele jezdí a jezdí. Stále bezúspěšně však hledáme nové tábořiště. Náš oddíl také pomáhá při přípravě, Skautská pouť 2002organizaci a realizaci Skautského večera (reprezentační akce českobudějovických skautů).

V roce 2002 nám obnovení skautingu na Hluboké vychází, máme tam dokonce dvě družiny vlčat. Zájem o náš oddíl je i na Hosíně a tak plánujeme vytvoření další vlčácké družiny právě tam. Komisař odchází zpět ke skautům (rádce). Hledání tábořiště konečně vychází, vyhlédli jsme si louku na Jindřichohradecku. Není ideální, ale lepší něco, než nic. Srpnové povodni se díky nasazení dobrovolníků daří zabránit, aby v naší klubovně nenadělala velké škody. Většinu oddílového majetku zachraňujeme a dokonce po velké vodě přestavujeme klubovnu. Je teď mnohem prostornější. Bohužel nám dělá starosti nekamarádské chování některých členů. Tyto problémy se snaží rázně řešit oddílová rada.

V roce 2003 má náš oddíl 74 členů, což je opravdu úctyhodné číslo. Hosínská šestka je výborně rozjeta (Stein, Pady), Hluboké se také daří (Lennon). Tam je dokonce obnovena i skautská družina. Vede nás nový vůdce- G-G, vlčata mají nového akélu - Barboše a skautské družiny dostaly nové rádce. Těm vydatně pomáhají naši roveři (Pekař, Fidel, Lentil, Bob). Oddílové rady se dočkaly také změny. Teď se radí skautská a vlčácká část zvlášť. Oddělené byly i tábory. Poprvé v naší historii. Ten vlčácký je na Líčově, skauti mají putovní. Pokračujeme v oddílové adopci na dálku Konstantinase Pugačiova (Litvánek). Objevujeme nové lepší možné tábořiště nedaleko obce Blatné na Frymbursku a usilujeme o jeho koupi.

Na jaře roku 2004 vyhrávají naše vlčata celostátní Divadelní šestku. Dál funguje družina vlčat na Hosíně i na Hluboké. Tam také skautská družina. Před táborem jedeme na cyklopuťák na Šumavu (17 účastníků). Tábory máme po sobě, a to na vypůjčeném tábořišti 18. oddílu u Meziříčí u Malont (celkem přes 50 účastníků). Na vánoční výpravu jedeme na Sýpku na Českou Kanadu. Stále hledáme nové tábořiště.Vlčata na výpravě na Tampír říjen 2005

Z počátku roku 2005 si vytváříme vlastní Nováčkovskou zkoušku pro vlčata. Vlčáckou družinu na Hluboké vede Hurvínek a šlape také Hosín. Stalé sháníme tábořiště. Na tábor jedeme po 15 letech opět na Líčov, a to s účastí více než 50 lidí. Na podzim přebírá po Gzi–Gzíkovi oddíl Barboš. Novým akélou se stává Pady. Vlčata získávají 2. místo ve své kategorii výtvarné soutěže Zažíháme světýlko. Přistupujeme k revolučnímu kroku přibrat do vedení lidi, kteří neprošli oddílem a chtěli by u nás dělat vedoucí. Tento krok, jak se v budoucnu ukázalo měl obrovský přínos pro smečku vlčat. Získáváme možnost uskladnění oddílových věcí v areálu stavební firmy Maky v Ševětíně. Zaniká družina vlčat na Hosíně. Na Hluboké se mění klubovna – ze školky se přesouváme do kaplanky u tamní fary. Na podzim se také koná velká středisková hra v Krumlově – Páni pětilisté růže. Do vedení vlčat přichází Merlin (Martin Vacek). První z řady vedoucích, kteří jsou nabíráni zvenku. Pořádáme Čaj o páté – neformální setkání s rodiči vlčat. Začínáme s vydáváním oddílových PFek - kalendář 2006.

Rok 2006: Na jaře zavádíme metodické rady – převážně programové rady skautské části vedení. Novým jevem jsou taky "alternativní akce". Jedná se o dobrovolné a počtem účastníků omezené akce. Výroční výprava na Kovářov se letos koná na běžkách. Poprvé mají skauti "výpravu" do tělocvičny. Naše vlčata se umísťují na 2. místě v celostátním kole Divadelní šestky a také na 2. místě v krajském kole Závodu světlušek a vlčat. Na sklonku jara jedou skauti na výpravu “Koněkola” – cesta vlakem tam a následující cesta na kolech zpět do Budějovic přerušená vyjížďkou na koních. Poprvé jedeme na tábor na velkou louku uprostřed lesů poblížTábor Křišťanov 2006 obce Křišťanov na Prachaticku. S tím přichází také problémy – nemáme možnost tam nechávat stálé stavby nebo konstrukce – uchylujeme se proto např. ke konstrukci rozebíratelných kamen. Na táboře máme i netradiční návštěvy – hvězdáře s pořádným teleskopem a exhibici aikida. Po táboře jedou starší skauti na středoevropské jamboree Orbis 2006 do Brna. Vedení skautů na Hluboké se ujímá Bahno. Vlčata tam vede stále Hurvajz. Na Hluboké se znovu přesouváme - tentokrát do prostorů ZŠ. Do vedení vlčat přichází Draky, pozdější akéla. S vedením vlčat přichází pomoci také Brepta - historicky první holka v oddíle.

Slib Drakyho, Merlina a Bonbóna 11.7.2007 Rožmitál

Nový rok 2007 přináší na svém počátku oslavy 100 let skautingu v Praze, kde nemůžeme chybět. Další neobvyklou akcí je sloučení českobudějovického jamboree a Svojsíkova závodu – SvojJam. Jednou provždy je zrušen strádající a neustále vykrádáný obchůdek s limonádami v klubovně. Po delší odmlce opět pořádáme před táborem cyklopuťák napříč Šumavou (jen 6 účastníků). Stálý tábor, kterého se účastní 48 členů, nám letos poprvé pomáhají stavět rodiče. Na táboře máme opět jednu netradiční návštěvy – sokolníky a záchranku. Funkci akély přebírá Merlin. Na podzim rušíme schůzky vlčat a skautů na Hluboké kvůli nulové možnosti dostatečného personálního obsazení. Ti, kteří mají o oddíl zájem, jezdí nadále na schůzky do Budějovic. Do oddílu přichází další holka – Julča, a to do vedení vlčat.

Křišťanov 2008
Rok 2008 je pro náš oddíl dosti zlomový, už delší dobu jsme byli v naší klubovně v Dominikánském klášteře na Piaristickém náměstí pod hrozbou, že budeme vyhoštěni kvůli její opravě a restauraci tamních fresek. V lednu pořádáme výpravu oddílové rady (VOR) na Pohoří. Důležitou výpravou je též ta výroční na Pořešín – oslava oddílové plnoletosti. Oddílu je 18 let. Je spuštěn nový oddílový web, který byl v posledních letech ve výrobě. Na jaře začaly restaurátorské práce v klubovně, a tak poslední měsíce před táborem trávíme schůzky v klubovně bez dveří. Účastníme se národního jamboree Klíč v Plzni. Před táborem probíhá akce "Voda" aneb splav Vltavy na jednom raftu a dvou kánoích. Na tábor jedeme už třetí rok po sobě ke Křišťanovu u Prachatic. Zde nás v jeho průběhu navštěvují "indiánky" z Breptina karlovarského oddílu. Tábor vděčí svému jménu (Tábor Křišťanov 2008 skotského počasí) hlavně účasti dvou skotských hochů původem z Čech. Letos je to poprvé v oddílové historii, co nejede na tuto vrcholnou oddílovou akci Křik. Na táboře přebírá oddíl z rukou Barboše Pady a mění se i akéla – tím novým se stává Draky. Po prázdninách stěhujeme do nové klubovny v Lannově loděnici u Dlouhého mostu oddílové věci, které jsme z bývalé klubovny vystěhovali už na konci školního roku. Klubovna je prostorná, pěkná, hned vedle je parádní hřiště. V září obohacují vedení vlčat dva noví lidé - Chechty a Máca. Naše vlčata obsazují 3. místo v soutěži Divadelní šestka v Chodově.